Vltava je velkým fenoménem, neodmyslitelně k Praze patřícím.
A vlastně nejen k Praze... co o ní vlastně vím?? Hmmmm....
Muzeum Vltavy...existuje pro něj nějaké vhodnější místo?
TÉMA CESTY PO VLTAVĚ
SCÉNÁŘ:
Bedřich Smetana
ÚČINKUJÍCÍ:
Vltava a Štvanice
OBSAH:
Divák prochází cestou po Vltavě,
plně v režii symfonie. Začíná (končí?)
ponořením do Vltavy, pokračuje na povrchu,
přírodou a tancem, a své putování končí
ptačí perspektivou a průletem nad Vltavou.
„Skladba líčí běh Vltavy, začínaje od prvních obou praménků, Teplá a Studená Vltava, spojení obou potůčků do jednoho proudu; pak tok Vltavy v hájích a po lučinách, krajinami, kde zrovna se slaví veselé hody; při noční záři lůny rej rusalek; na blízkých skalách vypínají se pyšně hrady, zámky a zříceniny, Vltava víří v proudech Svatojánských; teče v širokém toku dále ku Praze, Vyšehrad se objeví, konečně mizí v dálce v majestátném toku svém v Labi.”
Bedřich Smetana
Hledání konceptu...myšlenka postav na Vltavě. Pilíře se zvedacími lávkami. Postavy kráčející přes řeku.
Lávky by se při průjezdu větší lodě zvedaly a umožnili jí tak průjezd. Jen jaké lodě tudy vlastně jezdí...ty pro něž je dostačující závazná výška mostovky nad hladinou povodně z roku 2002...zvedací lávky asi ne...škoda?
Lávka...jako rychlá spojnice bodů A a B
Pilíře...jako náplň
Má vlast...jako princip
Žádné komentáře:
Okomentovat